Příroda a počasí se mění s každým ročním obdobím, a tak se z léta postupně stává podzim. Sluneční paprsky jsou slabší, méně hřejí a mezi mraky se prohání podzimní vítr. Na zem dopadají častěji kapky deště. Z lesního úkrytu se na své podzimní procházky vypravil do lesa lesní skřítek. Začaly podzimní dny, a tak se může procházet okolní přírodou. Pozoruje, jak se příroda mění, barví se do krásných podzimních barev. Poslední dny také hodně pršelo. Podzimní déšť je důležitý, aby stromy, keře a květiny měly co pít a z čeho čerpat energii. Na skřítka ze země vykukují různě barevné kamarádky, každá je jiná. Mají na hlavách malé i velké klobouky a stojí na jedné noze. Kdopak to je? Uhodnete to? Přece houby, které na začátku podzimu při deštivých dnech rostou jako o závod a je jich plný les.
Jednoho rána se skřítek probudil, protáhl se a vyrazil prozkoumávat další zvláštnosti, které se kolem něho na podzim udály. Jak přeskakoval z pařezu na pařez, uslyšel volání: „POZOR, POZOR, ať na mě neskočíš!“ Skřítek se rychle zastavil, rozhlížel se kolem sebe, vidí toho kolem sebe hodně, ale nic, co by neznal. Kdo to asi volá? Podíval se znovu a pozorněji. Najednou vidí, jak z mechu vykukuje červená hlavička s bílými tečkami. „Jé, to jsi volala ty? Promiň, moc se ti omlouvám, já jsem tě asi přehlédl. Ještě jsem tě tady neviděl. Prozradíš mi, jak se jmenuješ?“ Nová kamarádka se na skřítka usmála: „Skřítku, ráda ti prozradím své jméno, ale zahrajeme si hru na hádání. Máš tři šance na vyřešení hádanky. Jak se jmenuji? Jsem houba a jmenuji se…“
Skřítek zkoušel vymýšlet různá jména, jak by se houba mohla jmenovat, ale neuhádl její jméno ani na třetí pokus. Děti, pomůžete skřítkovi uhádnout její jméno? Je to přece… Muchomůrka červená.
Náměty a nápady na činnost s příběhem
- Příběh si můžeme rozdělit na několik částí, do několika dnů.
- V průběhu seznamování s příběhem lze začít tím, že si společně vytvoříme postavu lesního skřítka. Skřítka si pojmenujeme. Jinou možností je, že si každý vytvoří svého skřítka. Vhodné je použít na tvorbu různé přírodní materiály (listí, větvičky, šišky, kůru, dřívka apod.). Použít je možné také kreslicí karton a vytvořit skřítka na něj malbou nebo kresbou a postavu skřítka si vystřihnout a doplnit libovolným výtvarným materiálem (odstřižky barevného papíru, stužky, knoflíky). Postava skřítka může být podlepena špejlí, tyčkou a lze ji použít jako zápich do květináče. Fantazii se meze nekladou.
- S dětmi jmenujeme všechna roční období, jejich typické znaky, podle čeho roční období poznáme, jak se správně oblékat v jednotlivých částech roku.
- Co patří k podzimu? Podzimní vítr – vítr můžeme přiblížit dětem několika způsoby. Při vycházce venku si pouštíme draka, necháme venku rozpohybovat papírové větrníky, které si koupíme nebo vytvoříme. Venku na nich pozorujeme, co s nimi dělá vítr. Účinky větru lze pozorovat na stromech, větvích a na nás samotných – například na vlasech. Vítr si zkusíme vytvořit foukáním vlastními ústy. Zábavné je foukání do pingpongového míčku na stole – dva hráči proti sobě, ruce za zády, udržení míčku na stole jen pomocí foukání. Snadné je rozfoukávání skvrny z barevné tuše na kartonu A4 nebo A3. Co nám vznikne z barevné skvrny?
- Co patří k podzimu? Podzimní déšť – zvuky deště můžeme dětem přiblížit pomocí drobných kamínků a oblázků. Každé dítě v kruhu drží dva kamínky v ruce a ťuká s nimi o sebe vlastní rytmus. Každé dítě může předvést svůj rytmický déšť. Ostatní děti poté po něm předvedou stejně. V obměně si posíláme stejný zvuk po kruhu, děti předávají zvuk stejně, aby se rytmus nezměnil. Zábavné je házení kamínků do nádoby s vodou – např. do plastového umyvadla. Nasloucháme, jaký zvuk vznikne, když kamínek spadne do vody. Umyvadlo s vodou symbolizuje kaluž, která se vytvoří po dešti.
- Pohybová hra se stuhami Prší, schovejte se – dětem rozdáme stuhy různých barev, na podlahu položíme barevné domečky podle barvy stuh (např. obruče, desky). Na zvukový signál, který značí, že přichází déšť, se děti musí schovat do domečku stejné barvy dle stuhy. V průběhu hry si děti mohou stuhy mezi sebou vyměnit a následně hledat domeček jiné barvy v dalším kole hry.
- Experimentální hra Kolik vody napršelo – v období dešťů pozorujeme, kolik daný den napršelo vody. Poznatky si zapisujeme. Měření lze realizovat na několika místech současně. Pro zkoumání a záchyt vody využijeme plastové srážkoměry, které zakoupíme v železářství nebo v hobbymarketu. S dětmi také procvičujeme, kde napršelo víc, kde méně, jaký den byl deštivý, jaký naopak suchý. Pro zápis lze využít nástěnný kalendář, případně si na velký kreslicí karton A3 vytvoříme pro zápis speciální tabulku s obrázky a řádky pro zápis.
- Tvoření s námětem deště – tvorba deštníků nebo pláštěnek z papíru či jiných materiálů, grafomotorické cvičení s tužkou nebo měkkým výtvarným materiálem – kreslíme padání kapek, obloučky pro deštníky, ovály jako kaluže apod. Volíme větší formáty, nejlépe A2–A3, pro starší děti lze i formát A4.
- Pohybová hra Skřítek ztratil čepičku – obměna klasické hry „Čáp ztratil čepičku“, hru hrajeme jako „Skřítek našel čepičku, jakou měla barvičku?“.
- Diskuse k příběhu – jaké kamarádky vykukovaly na skřítka? Vtáhneme děti do děje příběhu, dle jejich fantazie mohou vymýšlet, co by v lese mohlo na skřítka vykukovat kromě hub.
- Diskuse k příběhu – co by mohl skřítek v lese zkoumat, co viděl v přírodě kolem sebe? Otázku lze nasměrovat i k dětem – co děti samy v lese viděly, pokud zde byly na návštěvě? Na kreslicí karton nebo na kartonové kartičky nakreslíme, co by bylo možno vidět v lese. S kartičkami vyrazíme na průzkum do lesa a zkusíme porovnat, co opravdu v lese najdeme a co si jen představujeme či přejeme, že by v lese mohlo být.
- Pohybová hra – překážková dráha – skřítek přeskakoval z pařezu na pařez. Překážková dráha má za cíl napodobit pohyb po pařezech. Na podlaze rozložíme menší a větší obruče za sebou, do řady. Obruče představují pařezy. Děti dělají krok z pařezu na pařez. V obměně poté skok snožmo z pařezu na pařez, poté i skok po jedné noze z jednoho pařezu na druhý. Rozestupy mezi pařezy – obručemi – musí odpovídat pohybovým schopnostem dětí.
- Grafomotorické cvičení – grafický záznam skoku z pařezu na pařez. Mladší děti provádí formou horního oblouku, starší děti pomocí vlnky. Pro mladší děti volíme formát A2–A3, pro starší A4. Vhodná je měkká trojboká grafitová tužka.
- Didaktická hra Jak velká je houba – skládání obrázků hub podle velikosti – od nejmenší po největší a naopak. Pro skládání nakopírujeme pracovní listy.
- Didaktická hra Kolik hub – procvičování počtu od 1 do 5. Kartičky nastříháme, zamícháme a třídíme dle počtu. K obrázku s jednou tečkou patří karta s jednou houbou a s číslem jedna.
- Didaktická hra Která houba chybí – houby dětem ukážeme, poté zakryjeme látkou, mezitím vezmeme jednu houbu, aby ji děti neviděly. Děti mají za úkol určit, která houba chybí. Opět využijeme nakopírované karty s obrázky hub.
- Didaktická hra s pohybem Houbaři – po třídě ukryjeme houby (obrázky). Děti poté mají za úkol jít a všechny houby najít jako houbaři v lese. Obrázky pokládáme do košíku nebo krabičky. Počet obrázků je větší než počet dětí.
- Atlas hub, obrázkové karty s houbami – seznámení se základními houbami, které jsou jedovaté a jedlé. Karty třídíme, zkusíme si některé názvy zapamatovat. Děti upozorníme na to, že houby neničíme, ani když jsou jedovaté či nejedlé.
- Tvořivá hra Veselá nebo kouzelná houba – každé dítě si vytvoří houbu podle vlastní fantazie. Děti samy si houbu pojmenují a určí, jestli jejich houba bude jedlá, nebo jedovatá. Dětem dáme na výběr různý výtvarný materiál včetně zbytků barevného papíru, kartonu, textilu, nůžky, lepidlo a různé velikosti kartonu – A5–A3 pro jejich výběr velikosti houby.
Podklady k příběhu si stáhněte zde.
Autoři: Bc. Renáta Klapalová, Ing. Renata Špačková
