Práci pedagogů řadíme do tzv. pomáhajících profesí, které mají vysokoprocentní pravděpodobnost k syndromu vyhoření. Tento syndrom se netýká pouze učitelů, kteří mají více než 20letou praxi, ale i začínajících pedagogů, kteří přes začátečnické nadšení nejsou schopni odhadnout své síly.
V dnešním článku vám přinášíme tipy na to, jak o sebe pečovat a předejít tak syndromu vyhoření.
1. Životní styl
Až 71 % pedagogů mateřských škol Středočeského kraje uvedlo, že by rádi změnili svůj životní styl (Kapounková, 2022, bakalářská práce: Životní styl pedagogů mateřských škol).
Náš životní styl ovlivňuje naši výuku, žáky, ale i náš osobní život.
Je důležité vědět, kolik hodin spánku potřebujete, abyste byli odpočatí a plní energie. Zapomínat bychom neměli ani na pitný režim, pravidelnou a vyváženou stravu a pohyb. V rámci dostatečného pohybu doporučujeme občas vystoupit z tramvaje o dvě zastávky dříve či odcvičit celou hodinu tělesné výchovy společně s žáky.
2. Čas jen pro sebe
Jelikož naše práce obnáší neustálou komunikaci, ať už se žáky, rodiči, kolegy, vedením, či inspekcí, je důležité si najít každý den alespoň chvíli pro sebe. Tato chvíle by měla být pravidelná a uzpůsobena vašim potřebám – pro někoho to je vypití teplého čaje, pro jiného četba oblíbené knihy nebo jóga. Každopádně by pro tuto chvilku měla být odložena všechna elektronická zařízení a měli bychom se opravdu zaměřit na „tady a teď“.
3. Osobní život
Práce je důležitá, trávíme v ní většinu našeho dne, avšak neměli bychom zapomínat na náš osobní život. Pokud je možné dělat si přípravy (nepřímou pedagogickou činnost) na pracovišti, využijte to a po opuštění školy se věnujte bodu č. 2 anebo svým blízkým.
4. Reálná očekávání
Při plánování výuky si stanovte reálné cíle. Berte ohled na složení své třídy i individuální zvláštnosti vašich žáků. Pokud si nastavíte zbytečně vysoké cíle, pocítíte akorát frustraci a jste mnohem více náchylní k syndromu vyhoření.
Pokud máte ve třídě asistenta pedagoga, plánujte spolu s ním. Společně komunikujte o pokrocích a možnostech dalšího rozvoje žáků.
5. Říkám „NE“
Naučit se říkat „ne“ je klíčové nejen pro profesi pedagoga, ale i pro náš osobní život. Spravování facebookového profilu školy, psaní článků do místních novin, psaní ŠVP, další studium… posouvání se je v této profesi žádoucí, ne však na úkor sebe samého. Vyberte si jen jednu, maximálně dvě činnosti, které vás budou bavit, ale ne omezovat.
6. Nestát na místě
Jak bylo zmíněno výše, není dobré vzít si na starost všechno možné, stejně tak není dobré stát na místě. Mrkněte se po nějakém zajímavém kurzu a navrhněte ho vašemu vedení. Zeptejte se, zda byste od příštího školního roku nemohli vyučovat např. tělesnou výchovu na 1. stupni. Popřemýšlejte o tom, co byste rádi změnili, co by vás bavilo a posunulo, a zvažte kroky k realizaci.
Na zajímavé kurzy a webináře se můžete podívat i na našich stránkách.
7. Inspirace
Najděte si facebookovou skupinu učitelů se stejnou aprobací, domluvte si vzájemnou hospitaci s některými kolegy, poproste o zpětnou vazbu asistenta pedagoga, sdílejte své zkušenosti a ověřené tipy na kurzech dalšího vzdělávání a nechte se inspirovat od dalších účastníků.
8. Dechová cvičení
Využívejte relaxační cvičení a práci s dechem. Doporučuji absolvovat kurz mindfulness, který se na tyto techniky zaměřuje. Je možný i v on-line podobě.
Zaměřte se na sebe a na svůj dech, zavřete oči, poté se zaměřte na 5 věcí, co vidíte/slyšíte/cítíte, kterých se dotýkáte. Poté ještě nějakou chvíli v klidu dýchejte.
9. Reflexe
Své pocity, své metody, vyučování, řešení vzniklých situací… reflektujte! Vytvořte si váš pedagogický deník, kam si zapíšete své pocity, kroky, jak jste přistupovali k určité situaci / k určitému žákovi. Zpětně si tyto záznamy čtěte a pozorujte, jaký jste udělali pokrok, z čeho jste se poučili, co byste chtěli zopakovat apod.
Podobně může fungovat deník i na zaznamenání aktivit, které žáky bavily či které je potřeba ještě v budoucnu zařadit znovu.
10. Potřebuji pomoc
Jak bylo zmíněno hned v úvodu, učitelská profese není jednoduchá a je namístě říci si o pomoc. Můžete zvážit, zda by nebylo vhodné změnit aktuální školu, cílovou skupinu žáků anebo vyhledat pomoc psychologa/psychoterapeuta či supervizi.
Psychology či psychoterapeuty naleznete dle spolupráce s vaší pojišťovnou nebo můžete zvolit soukromé odborníky. V dnešní době je také velmi populární on-line forma spolupráce, hledat můžete zde.
Supervizor je odborníkem s vysokoškolským vzděláním, 15letou praxí v oboru a absolventem psychoterapeutického výcviku. Nejedná se o zaměstnance školy, a tak může přivést nový náhled na řešenou situaci.
Supervizi (i pro asistenty) nabízí například Pedagogicko-psychologická poradna pro Prahu 1, 2 a 4, Remedium Praha či Asociace supervizorů v pomáhajících profesích.
Autor: Kristýna Kapounková, učitelka speciální ZŠ a SŠ
