Aspekty sociální a emoční zralosti pro pedagogy MŠ a ZŠ

Nástup dítěte do školského zařízení je pro něj velkou a často dramatickou změnou. Je třeba, aby si zvyklo na režim, systematickou práci a nové vrstevnické vazby. Vše je pro něj nové, i když zpravidla školu již navštívilo a ví, že jde do bezpečného prostředí. Je však v jiné roli, je starší a hra se mění v povinnosti. A také je třeba, aby tuto změnu akceptovala rodina a celý proces zaškolení byl kooperací rodiny a školy, kde klientem je vždy dítě. A samozřejmě akceptovat, že hlavní podíl odpovědnosti za dítě mají vždy rodiče.

Ambicí tohoto semináře je upozornit na fakt, že dynamicky a často bez omezení děti konzumují nesrovnatelně větší množství informací než kdy dříve. Užívají technické vymoženosti a jsou pod vlivem stále většího množství lákadel, televizních programů a dalších rizik. Rizik zahlcení dětského mozku (a především jednostranného zahlcování), který v moderní době nepozbývá potřeby vyvíjet se harmonicky a systematicky, je zkrátka příliš mnoho. A bylo již mnohokrát upozorňováno odborníky na fakt, že zahlcení racionální a kognitivní roviny vývoje mozku významně ovlivňuje a brzdí vývoj emotivní a sociální oblasti.

Na semináři se seznámíte s vlivem zralosti osobnosti nejen na efektivitu učení, ale především na další harmonický vývoj a rozvoj motivace. Ukážeme Vám, jak dostat důležité informace k rodičům.

Jak docílit toho, aby zralost a příprava dítěte na školu byla společnou prací? Osvěta a poradenská činnost pedagogů je podceňována rodiči. Tento seminář Vás podpoří ve Vaší snaze.

Obsah kurzu v blocích:

• 1. blok: Aspekty emoční a sociální zralosti z hlediska vztahů v rodině, zralosti vazeb a samostatnosti. Schopnost individuálně se prosadit i upozadit a rozumět tomuto rozdílu. „Naladění“ vývoje pro systematickou práci v ohraničeném čase a prioritní rovina – ladění tohoto vývoje s režimem rodiny.

• 2. blok: Zralost výkonu – schopnost dokončit činnosti a akceptovat úklid věcí jako součást procesu práce/hry. Schopnost přijmout hodnocení a s ním spojené korekční a odměnové rituály. Adaptační zralost – je zjevné, že řadě dětí dělá problém adaptace na nové prostředí již v mateřské škole a je třeba s tímto problémem (opět v součinnosti s rodinou) počítat a pracovat. Může mít chronický charakter a je třeba pracovat s tímto rizikem.

• 3. blok: Patrně nejnáročnější úkol v životě je schopnost vyrovnat se s neúspěchem a korigovat jeho příčiny a důsledky. Dětský věk je spolu s citlivým a převážně pozitivním hodnocením nejlépe „nakloněn“ učení pracovat s neúspěchem, neboť jeho rozvojové nástroje mají pro strukturaci dovedností bohaté realizační a korekční možnosti. Je tedy třeba pracovat se zralostí těchto nástrojů (např. dětský systém „pokus x omyl“ směrovat přes pozitivní zkušenost do systematického tvoření dovedností). Za podstatné považuji i to, zda má dítě dostatečnou zralost i v oblasti vazby na ženy – především matku a tím i schopnost samostatně pracovat – nefixovat pedagoga především na sebe.

• 4. blok: Diskuze, příklady z praxe, dotazy. Je tradiční charakteristikou, že větší část pedagogů se setkává s velmi podobnými problémy, jen je díky individuálnímu přístupu (v individualizovaném období vývoje dětí) neumí zobecňovat. Proto je diskuze velmi efektivní částí výuky, kdy se informace transformují do znalostí a ty do dovedností.