Velmi časté dilema při výuce anglického jazyka se týká první lekce angličtiny. Jak by měla vlastně taková první lekce vypadat? Jaké aktivity vybrat a jak je poskládat? A hlavně jak hodně a jestli vůbec použít angličtinu? Učitelé se obávají použít angličtinu hned od první lekce už kvůli tomu, že výuka se stále posouvá a začíná se s dětmi už v předškolním věku. Bojí se, že jim děti nebudou rozumět a od angličtiny je to odradí. Je to právě naopak. Děti chceme učit hravou formou, která je pro ně zábavná, a proto pokud bychom místo angličtiny používali češtinu, v podstatě bychom si s nimi pouze hráli.
Začneme postupně
Někteří učitelé se bojí, že děti nebudou rozumět tomu, co říkají, nebo něco pochopí špatně, a tak volí postupný přechod na angličtinu. První lekci mluví česky a s každou následující lekcí postupně přidávají nová slovíčka a fráze. Tím si děti mohou na angličtinu postupně zvyknout a učitel se nemusí bát, že by děti něčemu nerozuměly. Bohužel se ale stává, že učitel, který mluví v hodinách anglického jazyka pravidelně česky, neustále k češtině sklouzává a anglická část výuky se nerozšiřuje tak rychle, jak by mohla.
Překládání
Další možnost, se kterou se snažíme dětem pomoci, je překládání. Učitel tak sice na děti od začátku anglicky mluví, ale vše, co řekne, následně přeloží do češtiny. Tato varianta se na první pohled zdá lepší, jelikož děti slyší angličtinu od první chvíle. Jsou zde ale hned dva problémy.
Za prvé, děti si od samého začátku zvykají na překlad, a tedy i na to, že všemu, co v angličtině slyší, vždy rozumí. To jim působí problémy během dalšího studia, kdy při setkání s neznámými slovy či frázemi (ke kterému dříve či později dojde) jsou bezradné a nedokážou se samy dovtípit jejich významu. A i když význam správně pochopí, nejsou si jisté a vyžadují od učitele, aby jim česky potvrdil, že to pochopily správně.
Za druhé, pravidelné překládání vede děti k tomu, že si počkají na českou verzi a bohužel tu anglickou vůbec neposlouchají. Tím snižují šanci zapamatovat a zafixovat si novou slovní zásobu, poněvadž ji během výuky nevnímají. To pak může vést k frustraci, že se děti posouvají dopředu pomalu.
Poslech
V obou případech děti zanedbávají rozvoj důležité dovednosti, a tou je poslech. Poslech je vůbec první jazyková dovednost, kterou by se děti měly učit rozvíjet. Mají k tomu v tomto věku predispozici a jde jim to ve většině případů velmi dobře. Slovíčka a fráze mohou děti zapomenout, ale poslechová dovednost jim zůstane. A co to v praxi znamená? Děti se nebojí si domýšlet, tápat ani chybovat. Jednoduše řečeno se prostě snaží „nějak“ domluvit.
Pouze anglicky
Pokud na děti mluvíme hned od začátku pouze anglicky, většinou jsou děti překvapené a mohou učitelovi i vysvětlovat, že mu nerozumí. Pokud učitel dodrží několik zásad, velmi rychle dochází k obratu. Děti začínají reagovat pohybem, verbálně (ze začátku samozřejmě česky) a zapojovat se do výuky. A to je přesně, co chceme.
Zásady
U začátečníků je vždy dobré používat jednoduché fráze. Květnatou řeč si nechte pro starší studenty.
Veškeré pokyny v hodinách by měly probíhat v angličtině, proto se vždy zaměřte nejprve na to, co nejčastěji v hodinách říkáte, např.: Sedněte si. Poslouchejte. Opakujte po mě. Atd. Tím si děti Vaše pokyny rychle osvojí a lekce budou opravdu probíhat v angličtině.
Co nejvíce používejte pohyb. Každá fráze by měla být doprovázena jednoduchým gestem, které dětem zjednoduší její zapamatování. Děti si frázi ze začátku budou pamatovat pouze kvůli gestu, ale časem si ji zafixují a gesto už nebude potřeba.
A funguje to i naopak. Vymyslete gesto i k frázím, které děti v hodinách říkají pravidelně, např.: Zapomněl jsem si. Můžu si půjčit? Apod. V případě, že si větu nedokážou vybavit, ukážou gesto a Vy hned porozumíte, co se snaží říct. Můžete tak dítěti větu připomenout, ono ji zopakuje a vše proběhne bez jediného českého slova.
Na závěr
Pokud Vás první lekce s dětmi teprve čeká a chtěli byste na ně mluvit pouze anglicky, ale nejste si jistí, že to zvládnete, pak je dobré se připravit. Napište si věty, které říkáte v hodinách nejčastěji, a mějte je po ruce. Za prvé se touto přípravou ujistíte, že tyto fráze znáte (nebo si je připomenete), a za druhé Vás tento malý tahák uklidní a s největší pravděpodobností ho vůbec nebudete potřebovat.
Autor: MAppLing. Monika Skořepová
