V tomto, posledním díle ze série článků, v nichž se věnuji komunikaci, se spolu podíváme na schůzky s rodiči. Konkrétně na praxi na schůzkách i s velmi náročnými rodiči.
Rodič přináší problém
Kontaktuje učitele, že spolu musí něco probrat a chce si s ním domluvit schůzku. Doporučuji, abyste si předem zjistili, o čem s vámi chce mluvit, pomůže vám to připravit se. Klidně můžete schůzku rozdělit a sejít se podruhé. Ošetřete čas, prostor, emoce, komunikaci a velký pozor na „mezi dveřmi“. Obvykle takto mezi dveřmi říkáme věci, na kterých může hodně záležet. A to i po skončení schůzky, kdy vše už je ukončeno a my neodoláme a něco při vyprovázení rodiče řekneme. A to jsou častokrát slova, která pak způsobují další laviny problémů.
Pedagog přináší problém
Je potřeba si ujasnit, s kým chceme problém řešit, zda s dítětem, rodičem, kolegy, poradenským pracovištěm, týmem, či vedením. Každý tento způsob je vhodný pro určitý problém, někdy je vhodné postupné řešení. Vždy si dávejte pozor, zda se netočíte v kruhu. Pomáhá zaznamenávat si postupy, dívat se na posuny. Moje zkušenost ze školství je i o tom, že se dokola řeší to samé a neděje se nic.
Máme problém, který potřebujeme my nebo rodiče řešit
Takže si domlouváme setkání, schůzky, které jsou různě formální. Víme a rodič ví, o co půjde. Na nás je schůzku připravit, rozhodnout se, zda bude bez zápisu, či se zápisem, ve dvou, či více lidech. Pokud víte, že rodič nepřijde sám, nebuďte na schůzce sami ani vy, je dobré srovnání sil. Pokud rodič přijde sám, tak si promyslete, zda tam za školu chcete být v pěti. Ta rovnováha je velmi důležitá. Když si rodič pozve právníka, pozvěte si ho také. A taky si ujasněte, zda náhodou nechcete mít na schůzce i dítě, kterého se problém týká. Obvykle tyto schůzky ve třech mohou vše velmi rychle posunout.
Častým místem pro setkání s rodiči jsou rodičovské schůzky. Zde občas vidím velmi nevhodnou formu, kdy učitel sedí, rodiče čekají ve frontě na chodbě, nevědí, jak dlouho to potrvá. A pak přijdou do třídy, kde pro ně není židle a musí stát. Řešením je zvát si rodiče na určitou dobu, mít danou délku schůzky a pozvat dítě.
Problémy řešte včas, ať nemusíte od rodiče slyšet: „Proč se to dozvídám až teď, když říkáte, že to už trvá dlouho?“ Tuto větu ve školách slyším velmi často.
Připravte se
Vždy si před schůzkou ujasněte, kde je problém, co je naším záměrem, cílem a co je cílem schůzky. Buďte, prosím, ve víře a pozitivním naladění, pokud to jde, a priori nepředpokládejte, že se to nebude dařit.
Záměr schůzky najděte pozitivní, chcete dostat rodiče na svou stranu, aby porozuměl a spolupracoval. Nechcete, aby šel do obrany. Můžete říci to samé, jen jinak. Nikdo nechce slyšet, že jeho dítě má problém, je problémové!
„Pepík zlobí a je nevychovaný.“ Oproti tomu: „Potřebujeme, aby se Pepíkovi lépe dařilo vycházet s kamarády.“ Je to stejné, jen řečeno tak, že rodiče nezablokujete hned na začátku.
Připravte si také konkrétní popis situací a především důvod, proč o tom rodiče informujete, proč mu to říkáte. Zda chcete jen informovat, nebo hledat řešení. Aby vám bylo jasné, co odpovědět na častou větu: „Co já s tím, to si musíte vyřešit ve škole.“
„Potřebuji vaši podporu.“
„Chci vás pouze informovat, my už si to vyřešíme.“
Máte vědět
- Co od rodiče potřebujete.
- Co s tím budete dělat ve škole, školce – informace, návrhy řešení.
- Co pro to může dělat rodič – návrhy.
A připravte se písemně, obzvlášť když víte, že to bude emocionálně náročná schůzka.
Záměru a cíle schůzky se v průběhu držte, opakujte je, vracejte se k nim. To zdůrazňuji zejména proto, že ta logika se nám často v emocích vytrácí a my zjišťujeme, že najednou hovoříme o něčem, co se stalo kdysi, a vytahujeme staré historky.
Hlídejte si hranice a komunikujte je bez křiku, nadávek.
„Je pro mne nepříjemné, když na mne křičíte.“ „Potřebuji, abychom se v klidu dohodli.“
Vždy pevně a laskavě
Můžeme být a buďme milí, přátelští, laskaví, mějme porozumění, ošetřujme emoce. A zároveň buďme pevní, jděme k cíli, naplňujme záměr. Nenechme na sebe křičet, nenechme sebou manipulovat. Vždy můžeme schůzku přerušit, ukončit a domluvit se na příště.
TO, ŽE ROZUMÍM, PROČ SE TO DĚJE, NEZNAMENÁ, ŽE TO SCHVALUJI, OMLOUVÁM A NEBUDU S TÍM NIC DĚLAT.
Komunikační jasnost
Zde si prosím zopakujete, ať je máte dobře nastaveny, principy komunikace, které následně na schůzkách s rodiči využijete. Víte, jakou techniku máte kdy zvolit. Víte, co komunikaci zhoršuje a co jí pomáhá.
Určitě vždy pomáhá, když víme, co je cílem a záměrem schůzky, a mluvíme i o tom, co se daří.
Jak to konkrétně vypadá?
Popisnou metodou:
„Pepíkovi se hezky daří pracovat ve skupině. Zlepšuje se ve čtení. Je radost si s ním povídat o tom, co dělal o víkendu.“
- Popsání problému:
„Máme problém s tím, že Pepík bije ostatní děti.“ „Potřebujeme, abyste dohlédli, že Pepík bude mít ořezané pastelky.“
- Proč to má být jinak, čemu to vadí:
„Je nepřipravený a neví, kde má pomůcky. Zapomíná. To mu ztěžuje práci ve škole. Potřebujeme se spolu podívat na to, jak mu pomoci, aby se mu ve škole dařilo lépe.“
- Ocenění rodiče, společný cíl, postoj na stejné straně:
„Vím, že vám záleží na tom, aby se Jardovi dařilo s kamarády.“ „Věřím, že to společně vyřešíme.“
- Přizvání ke spolupráci:
„Co s tím uděláme?“
„Máte nějaké nápady, jak bychom mohli Aničce pomoci?“
„Co pro to můžeme udělat my ve škole?
„Co pro to můžete udělat doma?“
- Návrhy řešení:
„Oceňuji, že jej vedete k samostatnosti, ale pravděpodobně ještě musíte zkontrolovat, že má všechny pomůcky v tašce.“
„Doporučuji doma udělat přehlednou tabulku.“
Závěr schůzky
Zopakování dohody, závěrů, řešení a termín, kdy budeme informovat o tom, jak se situace vyvíjí.
Po skončení schůzky
Udělejte si zápis s body, které jsou o tom, jak se s rodiči spolupracuje – pro vaši potřebu a pro potřebu budoucích schůzek. Třeba zda rodiče ochraňují dítě, chytají se každého slovíčka, z čehož pro nás plyne, že musíme být přesní, hledají chyby v druhých, srovnávají. Prostě si dejte dohromady postřehy o tendencích a chování.
Co dál
Když se situace zlepšila,takudržme vztah s rodičem, informujme rodiče o zlepšení, oceňme, že se postaral, napomohl, poděkujte a popište, co se děje nyní.
Když se situace nezlepšila, takje potřeba domluvit další schůzku. A abychom se netočili v kruhu, tak zjistěte, zda by nebylo dobré k ní někoho přizvat. A pak zjišťujte, co se děje, proč se to nezlepšilo. Zároveň v průběhu schůzky nezůstávejte na místě – návrhy již byly předány minule. Informujte o důsledcích, co nastane, pokud se to nebude zlepšovat. Doporučuji jasný zápis a úkoly, vyjmenovat důsledky pro dítě. A pokud se stále nic neděje, zkuste posunovat na jiná místa – ředitel/ka, školní poradenské pracoviště, odborníci.
Specifické situace jsou, když je rodičmanipulativní, agresivní, psychicky nemocný, když jde o rodiče dětí s vážným onemocněním či v náhradní rodinné péči. Vše často vyžaduje znalosti, které jsou mimo naši kompetenci. Nebojme se přizvat odborníka na další schůzku. Často se také setkávám i s tím, kdy muži neuznávají ženy, zde je namístě pozvat na schůzku za školu muže – kolegu.Pokud máme zkušenost, že otec má sexistické sklony, tak s ním nebuďte jako ženy samy. A roli hraje i náboženství a různé předsudky (mladá učitelka musí být nekompetentní, nemá děti – nerozumí tomu, je to žena, je to chlap).
A do toho všeho musíme pracovat s emocemi. Jak říká mnoho účastnic a účastníků mých kurzů, „ta komunikace, to by ještě šlo, ale ty emoce, co se nám do toho pletou“.
Přesně tak, nejsme roboti. Vše si naplánujeme a najednou se nám zadrhne hlas, chceme brečet, cítíme návaly vzteku, chceme křičet. A na druhé straně své emoce prožívá rodič.
A proto se potřebujeme pěkně věnovat i našim emocím, o nichž bude další cyklus článků.
Těším se.
Autorka: Monika Čuhelová
