Z předchozího textu víme, jak nám emoce dokážou vypnout rozum, i to, že je potřeba se k situacím, které byly emocí plné, vracet. Učíme se praktikovat „ano emoci, ne chování“.
Dříve se říkalo, že člověk je rozumný tvor s emocemi. Dnes se hovoří o tom, že je emocionální tvor s rozumem. Vnímáte ten rozdíl? A děti a teens, se kterými ve školkách a školách pracujeme, jsou emocí plné.
Pokračujeme v základech, bez kterých se v praxi neobejdeme.
ZODPOVĚDNOST ZA SVÉ EMOCE
Učíme děti, aby přijaly plnou zodpovědnost za své emoce a za své chování pod jejich vlivem. Nově tedy neříkáme a nemyslíme si: „On tě rozčílil.“ Ale: „Rozčílila jsi se.“ A to platí i pro nás, dospělé. To, jaké emoce cítíme a jak se chováme, je naše věc, naše vlastní zodpovědnost.
Toto bývá těžké. A je to nutné, protože nepříjemné lidi budeme mít ve svých životech stále. To, co s námi budou dělat, je na nás.
Vnímáte, jak je tato zodpovědnost důležitá pro děti? Oni si často myslí, že za to, co prožívají, je zodpovědný někdo jiný. A musí převzít zodpovědnost, aby mohli vnímat, že své emoce a chování mohou ovlivnit. Že nejsou jen ve vleku, nereagují jen na vnější stimuly, ale mají moc.
To je taky často v situacích bezmoci jediná moc, co máme. Jak moc to prožívám, jak moc mě to ovlivňuje a jak se chovám.
Možná už si dovedete představit, jak s tímto tématem ve školce a škole pracovat. Jen úplně klidně opravujeme ty věty, co děti říkají. Když nám řeknou „on mě naštval“, tak můžeme zopakovat JINAK, „naštval ses, protože ti Tomáš vzal hračku“. Velmi jednoduše tak propojíme vnější stimul, to, že někdo něco udělá, s odpovědí, „jak se já potom cítím“. A za odpověď máme zodpovědnost. Už vidím ty hry, které s dětmi na toto téma hrajete, rozhovory, které vedete. A nezapomeňte začít u sebe J.
A tím vším rozvíjíme emoční inteligenci.
EMOČNÍ INTELIGENCE
Emoční inteligence je soubor schopností a dovedností, které nám pomáhají emoce nejen zvládat, ale ještě jich využívat k co největšímu osobnímu a pracovnímu prospěchu.
(Bradberry, Travis a Jean Greavesová. Emoční inteligence v praxi. Columbus, 2007)
Daniel Goleman říká: „Ani odbornost, ani naučené vědomosti nejsou zdaleka tím nejdůležitějším pro úspěch v práci i v životě. To, co nám pomáhá vzhůru, je celá řada obecně lidských vlastností, schopností, které nazývám emoční inteligencí.“
5 stavebních kamenů emoční inteligence:
- Sebeuvědomění – to, co prožívám, má své zákonitosti, plyne i z toho, co jsem prožila, mám na své emoce právo, na všechny.
- Seberegulace – dokážu své emoce regulovat, usměrňovat tak, aby mě dokázaly obohatit, tak, abych jejich vyjadřováním nezraňovala okolí, aby mi dávaly energii.
- Sebemotivace – vnitřní motivy a práce s nimi – co mě rychleji dovede k mému cíli a co ne, kdy ztrácím drive, co mi bere sílu.
- Empatie – dokázat se vcítit, předvídat vývoj situací.
- Sociální adaptabilita – jak se dokážu uplatnit, začlenit, navazovat vztahy, kultivace a posílení vztahů.
A po těchto schodech s dětmi můžete jako jejich průvodci světem emocí stoupat.
POZITIVNÍ A NEGATIVNÍ
Nemusíme takto dělit a já, ze své praxe, doporučuji nedělit. Ono to pak vypadá, že negativní jsou špatné a pozitivní dobré. A my už víme, že každá emoce je v pořádku. Každá nám něco ukazuje. Láska a zamilovanost dokážou rozmetat rodiny. Je to pozitivní? Vztek a hněv nám skvěle ukazují, na čem nám záleží. Je to negativní?
Spíš s dětmi mluvte o emocích, co chtějí zažívat, a jak je navyšovat. A o těch, co se jim nelíbí, kdy jim není dobře a jak jejich intenzitu snižovat.
Často se soustředíme jen na ty, které nechceme. I zde však platí, že na co soustředíme pozornost, to posilujeme. Kam jde pozornost, tam to roste.
CHAOS A ŘÁD
Rozvoj emoční inteligence si můžeme představit jako plutí na lodi mezi dvěma extrémy, mezi chaosem a rigiditou. Některé děti emoce drží v sobě a potřebují mít všechno pod kontrolou. Nedovolí si je prožívat, mají obavu, aby je nezahltily. Bohužel se jim pak nedaří prožívat ani radost a štěstí.
A asi víc se trápíme s dětmi, které jsou tak zahlceni emocemi, že je to totální chaos. Navenek je prožívají, ztrácí se v nich, vztekají se, pláčou.
Technikami pro rozvoj emocí učíme děti, jak být v rovnováze a rychle se do ní vracet.
A jak to můžeme dělat? O tom více v dalších článcích.
Krásný den.
Autorka: Monika Čuhelová, psycholožka
